Je chůze naboso pro dětské nohy zdravá?

Názory odborné veřejnosti nejsou v přístupu k problematice bosé chůze jednotné. Od ortopeda či dětské lékařky častěji slyšíme názor, že pro správný vývoj nohy je nutná pevná bota, a to dokonce i doma, minimálně v podobě bačkůrek. Z úst fyzioterapeutů zase častěji slýcháváme, že noha potřebuje pro svůj vývoj volnost a prostor a je vhodné ji stimulovat mimo jiné i bosou chůzí..

Kde je tedy pravda?

Protože jsem sama fyzioterapeutka, asi tušíte, jaký názor je mi bližší 🙂 Pojďme se však tímto tématem trochu „projít“ :).

Častým argumentem proti chůzi naboso doma je, že jsou podlahy příliš tvrdé.

„Naše nohy jsou však inteligentní. Pokud jim v tom nebrání tlustá podrážka boty, informují mozek o charakteru povrchu, po kterém se pohybují, a tím na základě zpětné vazby přizpůsobí svůj pohybový projev a chovají se opatrněji“ (Janka Tóthová).

Pravdou ale zůstává, že rovné povrchy podlah moc stimulů pro nohy nepřinášejí… Je proto vhodné vyhledávat situace, kdy je možné chodit bosky po pestrých a nerovných površích, čímž chodidla rozvíjejí svoji citlivost a schopnost reagovat.

Doma jde situaci částečně řešit výrobou senzorických koberečků nebo krabicí s kamínky či kaštany, zkrátka jakkoliv „zaměstnat“ dětské nohy rozmanitostí a pestrostí podnětů (více o konkrétních tipech v rubrice BOSOHRÁTKY).

Co způsobí brzké obouvání malých dětí?

Boty dávají malým nohám větší jistotu a umožní stoj a chůzi dříve, než je na to dítě zcela připravené. Ale za jakou cenu? Podle Clary Hermachové – Lewitové se tím zkrátí období lezení dítěte a nedojde k dostatečnému vývoji nohy a optimálnímu rozvoji exterocepce (= vnímání podnětů z vnějšku) a propriocepce (= vnímání polohy a pohybu). Děti se tak vertikalizují s nedostatečně vyvinutou rovnováhou a přetěžují tak trup a ještě ne zcela připravený vazivový aparát nohou (ten se zpevňuje právě postupnou vertikalizací). Také se nevyvíjí dostatečná termoregulace.

Co obouvat dětem v chladnějším prostředí na doma?

Klasické bačkůrky bohužel často nerespektují základní principy zdravého obouvání. Navíc se v nich nohy často přehřívají, a to vede k jejich pocení. Změklá kůže se pak stává živnou půdou pro plísně a bradavice.

Jako ochrana před chladem na doma stačí v zimě místo bačkůrek ponožky s neklouzavou úpravou čí kožené capáčky (např. viz foto), které dítě v pohybu nijak neomezují. O dalších možnostech přezůvek se dočtete v tomto článku.

Nechme tedy děti co nejvíce bosé

Děti samy od sebe boty rády sundají 🙂 Začít je dobré v nenáročném terénu a postupně navykat nožky různým povrchům tak, aby nohy „ochutnaly“ různé vjemy a učily se na ně reagovat. Tento trénink nohy velmi otuží a poskytne jim množství stimulů, o které jsou v botách ochuzeny…

Z chůze se pak stává vlastně hra, jejíž hlavními hrdiny jsou nohy! 🙂 Nechme děti tyto pocity zažívat a jen v tichosti pozorujme, co se bude dít… Nejlépe to pochopíme, když se zujeme spolu s nimi! 🙂

A co když se dítě zraní a na něco šlápne?

Vyloučit se to samozřejmě nedá a určitě existují místa, kde bosá chůze vhodná není. Tréninkem se ale chodidlům navrací citlivost a lépe informují centrální nervovou soustavu o poloze a charakteru pohybu. Vnímání nohy se tak stává citlivějším a nohy se naučí více „vidět“ terén a potenciálnímu riziku se i vyhnout…

Odmítá vaše dítě chodit na boso?

Noha si musí na chůzi na boso po různorodém povrchu zvyknout, to je asi pochopitelné. Existují ale děti se zvýšeným vnímáním kožní citlivosti. Tyto děti se vyhýbají doteku, zejména na tvářích, hlavě a ploskách nohou, které jsou bohatě zásobeny receptory. Často jim vadí česání vlasů, umývání obličeje, či právě chůze naboso.

Takové děti si pravděpodobně boty dobrovolně nevyzují, neboť jejich centrální nervový systém vyhodnocuje vjemy (nejen) z plosky nohy intenzivněji a vyvolává v dítěti nepříjemné pocity.

Těmto dětem budou vadit např. špinavé ruce, nohy či jiná část těla, občas nesnesou přílišný kontakt s vodou. Celkově bývají emotivnější (neadekvátně reagují na situaci).

Jak postupovat u těchto dětí? O hodně pomaleji. Je potřeba vytvořit klidné prostředí a v něm postupně zkoušet různé postupy – např. lehkou masáž (nejen) nohou či šlapání na měkčí předměty. Pestrost vjemů nabízet pomalu, přiměřeně a respektovat dítě v jeho rychlosti. Jedná se o poruchu ideomotorických funkcí, která vyžaduje specifický přístup.

V tomto videu se dozvíte více o bosé chůzi od jedné z ikon české rehabilitace – Clary Lewitové:

V článku použity informace z těchto publikací:

H. Hermachová – Lewitová: Jaké boty? (1998), časopis Rehabilitace a fyzikální lékařství
R. Červenková/P. Kolář: Labyrint pohybu (2018)
citace z článku Janky Tóthové – http://www.nohynaboso.cz/muze-chuze-naboso-v-zivote-deti-chybet/

About
Latest Posts

Mgr. Veronika Žáčková

Jsem fyzioterapeutka a můj příběh hlubšího zájmu o tematiku dětského (ne)obouvání začal narozením mých dcer Noly a Medy. Jednou z mých vlastností je určitá životní zvídavost, která se na poli problematiky dětského obouvání prohlubovala spolu s prvními krůčky starší dcery. Je mi blízký koncept minimalistické a barefoot obuvi zejména proto, že respektuje základní principy důležité pro správný vývoj nohou a podobá se zdravé a dnes velmi opomíjené bosé chůzi. Pojďme se spolu "projít" po virtuální stezce zdravého (ne)obouvání našich dětí... 🙂

Latest posts by Mgr. Veronika Žáčková (see all)